Právě jsem dostal nápad na nový projekt – je nejlepší všechno ostatní odhodit a pustit se zatepla do práce, abych ho alespoň v základech rozpracoval? No, dříve jsem to tak opravdu měl, ale dnes už postupuju trochu jinak – klíčový pojem tohoto článku je VALIDACE nápadu.
1. Poznamenám si nápad, abych nezapomněl. Často totiž nápad přijde před spaní, a stalo se mi už mnohokrát, že jsem si ho nezapsal a ráno si nemohl vzpomenout. Svět tak přišel o pár úžasných projektů 🙂
2. Nechám nápad uzrát alespoň přes noc. Často už druhý den po probuzení zjistím, že to je úplná blbost.
3. Snažím se specifikovat nápad a zařadit ho do souvislostí – proč by to měl někdo chtít, pro koho by měl být určen, co je hlavní myšlenka a přednost řešení. Pomůžu někomu řešit problém?
3. Googluji, zda už totéž někdo nenabízí. Pokud nic nenacházím, tak to zkouším znovu a jinak. Pokud už nějaký podobný projekt existuje, ještě to nemusí znamenat, že se do toho nemá cenu pouštět, málokdy někdo najde neobjevený modrý oceán.
4. Představuji si, co konkrétně bude projekt dělat, jak ho zákazníci budou používat a co to bude všechno obnášet – podstatu produktu, realizaci, způsob fungování, distribuci, podporu. Lehká swot analýza přijde taky vhod.
5. Počítám. Vezmu papír a naplánuji výnosy na první tři roky. Jde o vaření z vody, ale když se pohybuji při zemi, tak to nějakou vypovídací hodnotu má. Udělám si nejprve optimistický odhad, pak druhý realistický a třetí pesimistický. Poté udělám průměr z pesimistického a realistického a z těchto čísel vycházím, preferuji tedy menší riziko. Počítám s tím, že bude vše probíhat pomaleji, než si teď myslím, tedy i náběh prodeje. Na druhou stranu papíru si rozepíšu všechny očekávané náklady, které vzniknou. Pak sumu nákladů vynásobím minimálně 1,5x, protože jsem určitě na něco zapomněl a každý projekt se většinou o něco prodlouží a prodraží. Porovnám náklady a výnosy za první tři roky a dostanu základní představu o ekonomice projektu. Amatérské, ale pro začátek postačí.
6. Trochu upřímnosti k sobě samému – co od toho osobně očekávám a co
jsem ochoten vložit a obětovat (čas, peníze, nervy). Bude mě to vůbec bavit a budu z toho mít dobrý pocit, že to má vůbec nějaký smysl dělat? To pomůže snést se
z obláčku iluzí trochu blíže k realitě.
Expertní validace
7. Promluvím si o tom s pár lidmi, kterým důvěřuji, jsou v obraze a jsou schopni Vám do očí říct i nepříjemnou pravdu. Pokud nikoho nemáte, můžete se zkusit zeptat mě :-). Určitě je dobré řešení probrat s odborníky na daný obor, pokud se v něm nepohybujete – vlastní neodborná představa může být úplně mimo realitu.
8. Zkusím produkt / řešení někomu prodat ještě předtím, než se vrhnu do realizace. Vytvořím si představu o typickém zákazníkovi (persona), kterou hledám. Zkontaktuji pár potenciálních zákazníků, popíšu jim, co chystám, a zeptám se, zda si to ode mě koupí. Tyhle pilotní zákazníky hledám tak, že se porozhlédnu po okolí, zeptám se po známých, zkusím poprosit někoho na Twitteru nebo po emailu …
Pokud jsem se probojoval až do této fáze, tak už je nakročeno v mé mysli na nový projekt. Následuje plán, jak vytvořit minimální verzi produktu (MVP) a jak se připravit na start.
Pokud jsem v jakémkoliv bodě zjistil, že do toho jít nechci, zapíšu si to do seznamu zavrhnutých projektů. Jednak je legrace si to pak po několika letech číst a jednak mě to může inspirovat k něčemu dalšímu.
Jak to máte Vy? Jdete na to spíš přes rozum anebo přes srdce?